Jawa race
Jelikož byl dnes asi poslední krásný slunný den, jel jsem vyvenčit naposled Kývačku a co se mi nepřihodilo. Dávám na kruháči přednost dvěma motorkářům. Jeden na litrovém Suzuki SV a druhý měl něco podobného, oba v barevných jednodílných kožených kombinézách a zatmavené sklo v přilbě. Kývnu na ně na pozdrav, ale žádná odezva. Tak má Kývačka vám není dost dobrá na odpověď? No počkejte, to vám nedaruju. Jeli stejným směrem jako já, ale za kruháčem přidali plyn a okamžitě mi ujeli o několik set metrů. Zachytil jsem ale nástup, zalomil jsem zápěstí na krutiruku dvakrát dokola a všech 9 koní zarylo kopyta do asfaltu, až z nich stříkal nespálený M2Tolej. Celým údolím jsem udržoval stejný odstup na rovinkách na dohled až pod kopec, kde začínají serpentýny. První je táhlá zatáčka a vidím z dálky jak borec do zatáčky vysedá a tlačí koleno k asfaltu. Asi nějaký slušný oddíl říkám si a libuji si, jak jsem jim to nandal, když jsem celé 3km držel krok. Pak se mi ztratili, protože je tam dvojité zavřené esíčko, ale když jsem z něj vyjel na další rovinku, viděl jsem, že jsou podstatně blíž. Držel jsem do kopce trojku pod krkem, zatáčky řezal jak Franta Šťastný a říkám si, že by to byla sranda, kdybych je do toho kopce dojel. Každou zatáčkou se motorky předemnou zvětšovaly a ještě jsme nebyli ani nahoře a já už jsem Suzuce olizoval SPZ. Borec na motorce cvičil zadkem zleva doprava jako Valentino , do každé zatáčky podřazoval, zatímco já jsem držel od úpatí pořád zalomenou trojku na fullgas a nepovolil, protože už bych to jinak nerozjel. Veškeré mé pohyby spočívaly ve vyvažování kroutícího se rámu a driftu 30let starých pneumatik. Pak jsem se za nima vlekl ještě půl kiláku nahoru. Jenže co teď cestou dolů? Tempo nijak nezměnili, ale přece nebudu ty současné litry, které si mne dají ke svačině předjíždět s 57letou vyhoněnou dvaapůlou se spínačkou ještě na nádrži a rybinami! No ale přece se za nima v těch krásných serpentýnách nepotáhnu. Bylo mi to trapné a díval jsem se jen před sebe, abych jsme se nepotkali očima, ale prvního jsem švihnul na začátku druhé rovinky, kdy jsem měl podstatně vyšší výjezdovou rychlost ze zatáčky , pověsil se na prvního a o zatáčku později jsem jej dostal na brzdy. Teda uznávám, že jsem byl ve výhodě, protože ta Kývačka téměř nebrzdí a nezbývalo mi nic jiného, než to tam poslat. :) Pak se mi ty vibracemi rozmazané světla ze zrcátka ztratily a dohnaly mne až když jsem se vlekl za autem, protože nebylo kde předjet. Nakonec jsme všichni tři naráz auto předjeli a já jim v zatáčkách zase ujel. Takže 250 vs. litr 2:0 .. když nebudu počítat ty stovky co mne předjely jindy. :) Jen bych chtěl dodat, že jsem to nepsal proto, abych se někomu posmíval, že neumí jezdit, nebo jezdí pomalu. Každý ať jezdí jak umí a hlavně bezpečně, jen mi přišlo kuriózní s 60 let starými 9 koňmi v kopci dohnat a potom předjet současné 120 koňové motorky.
Sice o rok pozěji , ale byla podobná podzimní vyjížďka z které vzniklo tohle video.