Světlo
Aby se bylo od čeho odpíchnout je potřeba začít světlem. .....jenže jako obvykle se má představa na hony lišila nabídce. Na cestovních endurech se mi nelíbí ty prázdné, bachraté plasty kolem nádrže a záměr byl oproti originálu Versyse zúžit. Aby se na STK nevztekali až moc, chtěl jsem zachovat dvouoké světlo, což se ale bilo s představou nebachratosti. Takže sežeňte úzké, homologované, dvouoké, moderně vzhlížející světlo. Přinasraným výrazem vyhrála bazarovka z Kawasaki zx6r. Jenže bylo stejně široké jako originál. Jsem zvyklý že co neexistuje, udělám si a tak jsem se pustil do vyřezání mezery mezi světly. To bylo ještě málo, tak jsem ubral ještě kus oka. Výsledek je o 10cm užší. Spoj se přelaminuje, pod kapotama se ztratí a přes slepené sklo se předem přetáhne dělící kapotáž. Hlavně, že je v rohu homologační značka. :-)
Hrubé kapoty
Jelikož tvořit z ničeho a na nic se nedá, bylo potřeba vyplnit prostor nějakým materiálem. K tomu posloužila montážní pěna. Vystříkal jsem na motorku přes mikroten celé balení. protože jak se to jednonu otevře, stejně to ztvrdne. Druhý den začalo ořezávání přebytků a fáze: Co za vola tam toho nastříkalo tolik se pomalu, ale jistě měnila na fázi: Pořád řežu a pořád to mám krátké.
Pěna byla jen výplň a pravá tvořivost přišla na řadu až teď. Neumím pracovat tak, že mám přesnou vizi a tu se snažím vytvořit, ale jak postupně modeluji, linie mi rostou pod rukama tak nějak samy. Oko je neúprosný kritik a fantaskní výplody představivosti stejně hned zavrhne. Snažil jsem se teda o hrubý nástin proporcí a línií tak, abych původí kapoty maximálně zúžil, protože bachraté motorky se mi nelíbí a zároveň povrch trochu rozčlenil, aby to nebyly veliké slité plochy. To sice není nic jednoduchého. protože hrubší linie motorku zase rozšiřují, ale po několika hodinách volné tvorby a 4kg plastelíny se podařilo nalézt jakýsi kompromis.
Následovalo ráno a obvyklá procedura. Tím nemyslím jen neodkladné tělesné potřeby spojené s porcelánem , ale hlavně pohanění toho, co jsem předešlého dne stvořil. Jako vždy i tentokrát jsem dospěl k závěru, že tohle mohl stvořit pouze vykonavatel té porcelánové potřeby a bude potřeba to předělat.
Zhodnotil jsem to totiž jako klasický ruský design. Bez dynamiky, na hrubo otesaný sekerou. Bude třeba do toho přidat trochu Itálie.
Tak už se to pomalu vybarvuje do konečné podoby. Ještě domodelovat boční průduchy a čelní masku. Moc času už mi nezbývá, tak z bočního pohledu je to finální hrubá podoba. Práci ovšem nijak neusnadňuje fakt, že linie je nutné podřídit pevným částem jako je světlo, přístrojovka a nádrž, přičemž to nesmí vypadat disproporčně.
Jak zpívá Nohavica: "Rána bych zrušil". Ráno totiž motorka vypadá úplně jinak, než večer, když na ní končíte práci. Každý den mám obavu, které ráno bude zase motorce osudné . A bylo to to dnešní. Jak jsem povrch začišťoval na hotovo a upravoval tak, aby se dal jednoduše brousit tmel, narazil jsem na krásnou linii, ktrá vůbec nekorespondovala se zbytkem. Takže X hodin v háji, vsechno dolů a znova. Proč jsem se nenarodíl jako Turek. Na 125ccm bych namontoval padáky široké přes celou cestu, dozadu obrovský nosič, aby tam vlezla celá rodinka a prase navrch. Aby se neřeklo, že jsem to odflákl, navěšel bych na to chumáč barevných třásní z Vinetoua a byl bych frajer.
Rozmýšlím, jestli se dál nějak exponovat, nebo to očesat a hodit na zimu pod hrušku. Na jaře to prohlásím za "rat bike" a začnu obrážet custom výstavy.
Do zimy je ale daleko, tak tomu dám ještě šanci.
Úplně nejvíce mi ale rve žíly, že už to mám doma druhý měsíc, opravuji, řeším kapoty a ještě jsem na tom vůbec nejel. Těch 100m při zkoušce stopy s provizorně sprovozněnou moto se nepočítá. Já jsem vlastně nikdy nejel ani na Versysovi, nebo ER-6, tak ani nevím, co mám čekat od motoru.
Modely pro formy
Po základní modeláži je nutné povrch zafixovat, přetmelit a stříknout barvou, ze které se pak otiskne forma. Ovšem nečekejte, že by se to něak podobalo předešlé konečné verzi :-)
Před představením nového auta velké automobilky pustí do oběhu první odlesky částí nafocených ve tmě a tak jsem si řekl, že když to funguje jim, tak proč ne mě. A taky koho by pořád bavilo dívat se tady na nové a nové 100% verze, které se do následujícího rána nebudou zaručeně měnit. Takhle je alespoň jistota, že pokud je model už pod barvou, měnit se nebude. Takže první díl:
Zaformování dopadlo úspěšně a tak jsem další den odpoledne vylaminoval formu uhlíkem a čekal co z toho ráno vypadne. No .... délka spánku zhruba odpovídala délce prvního koitu šesnáctiletého chlapce. Večer jsem nemohl usnout a ráno zase dospat nedočkavostí. I pocity tomu odpovídaly.
A dnes ráno to nebylo jdiné překvápko. Práce na motorce se výrazně usnadnily. ....nasněžilo.
Tak zase se to pohnulo dopředu. Nevím, co to znamená pro lidstvo, ale pro mne je to opět pořádný krok kupředu. Následující díl je tedy v laku a tady je ochutnávka. Že je v laku prach nevadí, stejně příjde přeleštit. Tentokrát jsem začal z opačné strany a jdu na to od sedla.
Konečně se to začíná měnit z garážové zábavy "na projekt". Jak už se do toho míchá karbon, musí s tomu najít nějaký honosnější název.
Kostičky tomu docela sluší, co?
PS: Ten hotový průduch výše už je v koši a modelovací hmota nahrnutá zase jinde. Ale tenhle podsedlák už zůstane na 100%
Boční díl
Ne, opravdu jsem to nevzdal a ne, opravdu jsem si nenalezl novou blonďatou životní prioritu. Další díl trval poměrně dlouho, protože je veliký a určující celkový vzhled. Tak se kupodivu neustále předělával. Jednou to bylo hodně jednoduché, jindy moc rozbité, pak se bily některé linie, ale forma a první pre díl prozatím ze skla je hotov. Ještě zbývá domodelovat jeden průduch, ale to už bude brnkačka.
Už to trochu chytá motorkový tvar. Teď už jen to samé spáchat na druhé straně, nastřelit tomu masku a je to. ....ty, ... to není problém. To je hned.
Sám jsem překvapen a potěšen, že zpracování se prozatím drží na úrovni WRQ 2, což je heroický výkon.
Asi bych měl ale objasnit, co vyjadřuje jednotka WRQ. Je to zkratka: white rate quality. Ve volném překladu tedy bílé měřítko kvality. V podstatě se jedná o podobnou stupnici jako je Richter pro zemětřesení, nebo Beufoartova pro vítr. Skromně jsem ji pojmenoval po sobě a má tyto parametry:
- základní SI jednotka stupně kvality se udává v metrech, čili je to 1m
- rozsah je od 0,1m po 10m, přičemž čím nižší číslo, tím kvalitnější zpracování.
WRQ tedy vyjadřuje vzdálenost v metrech. ze které se lze na daný objekt podívat, aniž by se autor musel stydět za kvalitu zpracování.
Výhodou této jednotky je i možnost stanovit čas potřebný k zdokonalení a to jednoduchým výpočtem:
Posun o jeden stupeň kvality odpovídá třetí mocnině základního času stráveného výrobou současného výrobku.
Je tedy jasné, že každé zlepšení je časově velmi náročné a je potřeba jej řádně ocenit.
Odvozenou jednotkou je pak WRQf , kde f znamená foto. Jednotku bylo potřeba odvodit s rozšířením internetu, protože na fotkách vypadá vše mnohem lépe, než v reálu. Je tedy jasné, že norma je značně měkší a jedná se spíše o jakousi virtuální hodnotu.
Boční kapota - kopie
Měl jsem jet na víkend na hory, ale pracoval jsem na motorce. Spletl jsem si termín a jede se až příští týden. Byl jsem dokonce rád. Čekalo mne totiž kopírování největšího dílu a nebyla to rozhodně žádná sranda. Nejprve tedy udělat hrubé kopyto. Pak už jen plastelínu a nekonečné nanášení a odstraňování, nanášení a odstraňování, nanášení a odstraňování, ...... , což po několika hodinách vypadá asi takto:
Bojoval jsem, bojoval, až zase jednou člověk zvítězil nad hmotou. Po 28 hodinách modelování hledím na přesnou zrcadlovou kopii boční kapoty a nevěřím, že to opravdu vypadá stejně jako předloha. Projednou zase úspěch. Jenže i úspěch má své stinné stránky a občas se objeví závistivci. No, proč to nenapsat i když jde o kamaráda. Byl jsem totiž obviněn z toho, že jsem šikovný.
Nikdo už ale nevidí, že tahle terapie včetně kopyta a všeho kolem trvá hodinově přibližně jako jeden 8h pracovní týden. A ano, terapie ... ukradli mi skútr a vrcajk za 10 000kč. CHtělo to něco na uklidnění.
Takže hurá na další fáze. Jdeme do laku a pak zaformovat.
Naplácat formovací hmotu na hotové kopyto je vždy morál. Na něco, co jste dělali spoustu hodin patláte jakousi sračku a modlíte se, aby to šlo ještě někdy odlepit. Dejme tomu, že se to zdaří a stáhnete formu, zničíte kopyto a opět to samé. Snažíte se myšlenkama odlepit výrobek, jinak si zničíte formu a opět jste na začátku. Když se vám to ale podaří, vypadá to takto.
Člověk ani nepotřebuje šéfa k tomu, aby měl nervy jako špagáty. Mám hrubě okopírovanou polovinu masky jen v modelovací hmotě a mám hotovou finální kopii boční kapoty. Tyhle dva díly se nikdy neviděly a měly by se dát nějak spojit, nebo allespoň dát nějak přizpůsobit. Bok tedy namontuji a myslel jsem, že to se mnou sekne jako se starým Magdónem. Pasuje to na sebe perfektně a dokonce mi šroub uchycení vychází stejně debilně do hrany jako u originálu.
..... a stejně si myslím, že bůh není.
To se pak jinak dělá, když už čeká jen jednoduchý díl v podobě podsedlového plastu. Postup se opakuje a silně doufám, že se bude opakovat i výsledek.
Jen tak pro představu o náročnosti a potřebném času přidám fotku, jak by měl vypadat ten hnědý díl před zaformováním. Zkrátka ti, co už mají co a ti, kteří ještě mají co, by se v něm měli oholit,. Že by se díky nerovnostem dílu neměla huba křivit jako v petřínském zrcadlovém sále je samozřejmě samozřejmost.
Taky už řeším takové ty drobnosti jako třeba tento průduch, který má nezastupitelnou funkci. Nikam vzduch nežene, nic to nevětrá ... ale když to s ním vypadá tak kůůůůůl.
Tak průduch počtvrté. Znáte to, že jste dělali X krát pořád stejnou věc stejnou technologií, stejnými materiály, vždy to bylo OK a naráz to přestane fungovat? Mě se to stává poměrně často. V práci udělám 100výrobků bez problémů a aniž by se cokoliv změnilo, je 101. , 102. , 103. ...... výrobek s tou samou vadou. Tady se to stalo taky. Veškeré kapoty jsem udělal stejně a naráz od podkladu odpadává stříkací tmel. První jsem si myslel, že jsem jej natužil moc, protože dávám nějakou tu kapku jistoty a nastříkal poměrně slušnou vrstvu. Podruhé jsem ubral tužení a stříknul menší vrstvu. Výsledek stejný. OK, tužím to jen tak od oka, na polyesteru na tom zase tak nezáleží, ale tak to teda odměřím přesně stříkačkou. Zase špatně.
Otázkou ale je, co je špatně?
Je špatný tmel, nebo tužidlo? Vždyť den před tuhnul bez problému.
Je špatný podklad? Nesnese se s tmelem a proto odpadává? Vždyť to ještě včera fungovalo.
Desítky hodin v háji a beznaděj. Pokud už nebude dále žádný zápis, pošlete mi kytku a kubánské pomeranče do Bohnic. Beru i pomerančový džus Olympus v plechovce. (otvírák prosím přibalte)
Uf, problém stříkacího tmelu vyřešen. Iniciátor je impotentní a netuží. Pomohla až dvojitá dávka a ještě by to trošku sneslo. Možná to bude tím, že jsem jej nechal na stole a celý den tam pralo slunce. Na podkladu teda nezáleží.
Podsedlo
Jelikož mám nějaké technologické prodlevy a nemůžu pracovat na formách hotových dílů, nasyslil jsem poslední drobky modelovací hmoty a za jeden den jsem jsem vystrouhal zadní díl pod sedlo. Jak to vše pořád předělávám, mám natrénováno a tempo se zrychluje. Kupodivu se mi líbí na první pokus, což je výjimka, ale počkám na ráno.
Po napatlání a hrubém opracování.
Po modelaci.
A hotový výrobek.
Průduch už je taky na svém místě a vypadá to s ním prďácky. Přece to jenom stálo za ty nervy.
A co teprve až se odstraní ta páska a zapadne to do kontextu celého motocyklu.
Teď ještě oboje opět zkopírovat a vymodelovat v zrcadlové verzi. Je to nekonečné, ale ten nekonec už je v dohlednu. Z dílů už chybí jen maska, která bude co nevidět ve stavu modelu a na konec ještě křidélko pod ní.
Cítím se ale nějak divně. Už dlouho se nic nevysralo, tak to bude teď rána . a vzhledem k tomu, že je na řadě nejsložitější díl - maska, bude to rána.
Maska
Tak a nejhorší úkol je předemnou. Mé oblíbené rčení: "To budeme řešit až tam budeme." mne dohnalo až k masce. (tkzv. buldozerový způsob, což znamená hrnutí problémů před sebou) Dosud to byla poměrně volná tvorba, ale teď je potřeba nějak vyřešit tu odkládanou masku. Průšvih je v tom, že světlo má odlišný úhel jako kryt přístrojovky a navíc i šířka světla v horních rozích moc nekoresponduje. Bude to potřeba rozbít nějakým optickým klamem, aby se to pokud možno sjednotilo a jako bonus by bylo fajn, aby to nevypadalo divně.
Takže prozatím je vymodelována první definitivní hrubá verze, která se už nebude měnit, kolem které v průběhu dne chodím a příležitostně domodeluji, co mne ještě napadne. :-)
Musel jsem použít pravítko na kontrolu souměrnosti L a P strany. Masku jsem udělal souměrně od oka a po přeměření jsem zjistil, že je ulítlá ne o milimetry, ale o centimetry. Ještě tak aby mi z jedné strany vyšlo GSo a z druhé rival KTM. To by byl vážně průser. S pravítkem je to jiná. Rozměr přnesete na opačnou stranu a řeknete si, že to je přece blbost, aby tam přebývalo 1cm materiálu. Jak ten materiál odebíráte, zjišťujete, že naráz se to podobá více.
A ještě něco! Teď se teprve ukáže kdo je opravdu mistr modelace. Začal jsem dělat druhou stranu a jakožto levák to mám přes ruku, takže zase o level výše.
Při chvílích většinou nadávám při tmelení a broušení masky. V podstatě pokaždé, když na to sáhnu, dušuji se, že už v životě do ruky tmel nevezmu. Postup je pořád stejný. Pohladím, natáhnu tam kde jsou díry, obrousím a téměř stejné množství jako jsem nanesl zametu. To téměř ale neznamená, že tam něco přece jen zbylo. Ten hnotnostní rozdíl roznesu po baráku na botech.
Protože je to jediný symetrický díl viditelný z obou stran naráz, jde tam o milimetry. Oko je sviňa.
Ehm, sen o tmelu se mi asi splní. Do ruky už jej nevezmu, protože dochází.
Doporučení: Nekupujte tmel Body. Polyester se v plechovce separuje nahoře a po zamícháni jsou v tmelu bublinky. To by se dalo ještě přežít, ale maže se jako med a táhne se za planžetou. V Podstatě nepoužitelný.
A máme tu pokračování. Maska je skoro hotová. Na 90% vytmelená, stačí zatáhnout už jen pár flíčků. Když tu najednou ... No poznej 3 rozdíly.
Ano, sled obrázků je správný a ne, opravdu nemám menstruaci. Právě jsem serval spoustu hodin práce a druhou půlku to ještě čeká. Jinak ty rozdíly jsou: Je to na hovno, je to na hovno , je to na hovno.
O tvar nejde. Jde o technologii. Měl jsem na výběr. Buď se prát s tímto a bude to pořád na prd, nebo to za podobný čas udělat jinak, aby to bylo perfektní.
Aby jste měli tušení, jak taková modelace probíhá, dám tu seriál fotek:
První si vyhradíte 20hodin a uděláte jednu stranu.
A pak se pustíte do druhé poloviny.
Napatlané to máte za pár minut
Nahrubo opracované za hoďku a něco.
Chytání konečného tvaru a souměrnosti zabere už několik hodin.
Pak už jen posunujete linie, začišťujete, hladíte, škrábete detaily a jen co se dvakrát vyspíte, máte model hotov.
Suma sumárum modeláž poloviny masky cca 25hodin a kde je povrchová úprava pro kopyto, sejmutí formy a laminace konečného výrobku.
Asi nebude velikým překvapením, že jsem masku zase strhnul a opět ji předělávám. Tentokrát proto, že se mi zkrátka nelíbila a nějak k tomu celku nepasovala. Průser je, že budu muset vymyslet jinou. Celkem už jich bylo 5, ale jen nahrubo. Až s touto jsem to dotáhl téměř až do finále a pak ji zrušil.
Už se ale propracovávám k finální verzi, kterou už měnit nebudu. Půlka je hotová a teď ji ještě přenést na druhou stranu, což je mnohem složitější, než samotná tvorba. Je potřeba měřit a k dodržení tvarů pomáhá orámovat daný obrys lepící páskou.
Konečně se mi podařilo správně přinasraně zpracovat i bok masky, ale byla to fuška. Myslím, že designově jsem z nejhoršího venku. To malé křidýlko pod maskou už nějak zvládnu.
Tak už je to pod barvou a teď to zaformovat. Původně jsem myslel, že budu muset založit samostatnou větev MASKA, ale vypadá to, že už to bude co nevidět za mnou. Už se těším, až tomu otevřu oči. To bude vypadat hned jinak.
No a teď na těch vyleštěných 60 hodin práce napatláte marmeládu. Tu marmeládu olaminujete a dva dny nespíte než forma vyzraje. Po 2 dnech se ale klidně může stát, že se forma neodlepí a jedeme znova. Lepší adrenalin, než automaty, ruleta, nebo náhodný koitus bez ochrany.
Versys už konečně otevřel oči a jsem spokojen. Tváří se to nasraně, tak jak jsem si zhruba představoval. Už jen horní průduch, křidélko pod světlo a můžeme vyrazit.
... teda až na jaře. :-(
Na zimu to nemá cenu přihlašovat na papíry, aby běžela pojistka a STK.
Tak už jdeme do finále a za všechno vážně dík. Možná jednou ......to snad dotáhnu dokonce.
Vymodelován poslední díl horního průduchu viz obr. a dokonce už i úspěšně sejmuta forma. Spodní vousy jsou taky hotov, jen jsem zapomněl na focení. Tedy jsem se na to spíše vysral. Takže hurá do separování forem a vylaminování posledních dvou částí. ... Když se tak dívám zpět, nechápu, jak jsem mohl navrhnout a úspěšně stvořit tak velkou věc, jako je boční kapota.
Hotovo, horní průduch už je na svém místě. a maska dostala přirozenější napojení na horní plexi. Smysluplně propojit některé proporce tak, aby to nevypadalo jako design od Jawy je pěkná morda. Ovšm nepochybuji, že tamní designér má stejné umělecké vzdělání jako já. Taky to nikdy nestudoval, ale on při tom snad ještě chodil za školu.
Rouhal jsem se
Kdysi běžel v ČT pořad. Amatéři budovali něco na domě a pak jim to přišel odborník kritizovat. Jednou tam byla alternativní rodinka, která si hodlala vydláždit chodbu v domě kameny zasazenými do hlíny, aby jim izolace a ďáblův beton nenarušil čakry, nebo co. Pak přišel odborník, něco k tomu řekl a a otázal se, jestli jim došel materiál, že tam v rohu jim chybí kámen. Odpověď zněla: Jen Bůh dokáže udělat dokonalé dílo a snažit se jej trumfnout je hřích , tak proto jsme tam poslední šutr nedali.
Pamatujete si, jak jsem tu několikrát ptal, že je vždy adrenalin, jestli se daný model, nebo výrobek z formy odlepí? Tak tentokrát se neodlepil. S pomocí násilí se mi podařilo vyrvat laminát z formy, přičemž barva zůstala beznadějně přilepená ve formě a ještě si část formy vzala sebou. Zachránit to ale nějak půjde, i když to už nebude ono. Holt poslední díl, poslední laminování, poslední vyloupnutí výrobku a první zásadní neúspěch. Já tam však ten poslední šutr dám i kdybych měl dát do frcu všechny čakry co mám. Možná tomu moc neprospělo ani to, že jsem tomu dílu místo původnío označení vousy začal říkat stydké pysky. Po porovnání s nejnavštěvovanějším serverem v ČR jsem dospěl k názoru,že to bude výstižnější. NIcméně na druhém nejnavštěvovanějším serveru Seznam jsem se dozvěděl, že to nebudou opravy, ale labioplastika a že mi to zvedne sebevědomí.
Uf, tak barva vybroušena, forma jakš takš opravena, ale byla to fuška. Tohle bych snad nepřál ani nejlepšímu kamarádovi své ženy.
Jsem Bůh.
Hotovo a je to dokonalé, že i Bůh z předešlého odstavce by musel sklonit hlavu. Sice mi to netrvalo 6 dní, ale neodfláknul jsem to a vyvaroval se takových přešlapů jako slepé střevo. Takže kapotáž je sestavena jen tak na oko ze zkušebních dílů . Bude ještě potřeba dořešit nějaké úchyty, ale to už je mimo tento blog.
Motorka samozřejmě značně prohlédne ve finálních barvách a s finálním povrchem. O tom už ale někdy jindy v další sekci. Teď si dám ty svátky lásky míru a pokoje a na tři krále budu pokračovat. No dobře. Kecám. Jak se znám, budu mít ruce od epoxidu i na štědrý den.
Takže zde je výsledek roku domácí tvorby. Snad ještě přidám vlastní definici. Domácí tvorba je to, co si uplácáte doma jen proto, aby jste na konci zjistili, že jste to měli udělat úplně jinak.
