Černá hora

Tentokrát je počasí jako z fotek renomované cestovní kanceláře, které vás dokonale navnadí a na místě pak destinace zklame. Dnes ale ne. Konečně vidím čím jsem posledně v mlze a dešti projížděl. U nejznámějšího symbolu svisle pruhované skály potkávám Čechy.Dozvídám se, že v Kosovu neplatí pojistka a musím si ji za 40€ koupit. Tak na to jim prdím i když mi později Skotové tvrdí, že za mtotorku chtějí 15€. Potkávám Germány na BMW GS. Přes Žabljak jedu mrknout na most přes Taru ze kterého důvěrně znám jen půl prvního oblouku trčícího z mléka, ale tentokrát je krásně nasvícen měkkým odpoledním sluncem nejen most, ale i pózující Rusky v minišatech podle poslední módy. Jsou tu taky samozřejmě Germáni na BMW GS.

Kaňon Tary mám projetý, tak se vracím zpět do Žabljaku a vydávám se směr Šavnik. Poblíž je Jeden z desítek zaručeně nejhlubších kaňonů v Evropě jménem Nevidio. Název docela sedí, protože ač jedete po hraně, moc z něj nevidíte. Ale to nevadí. Přejel jsem totiž z hlavní silnice na jeho druhou stranu 42.98556, 19.05754 a toulám se uzoučkou asfaltkou po vnější straně Durmitoru. Krásná příroda do které se na silniční motorce jen tak nedostanete. Asi v polovině ale sfalt končí a následuje sem tam kamenitá šotolina. Pro enduráře hračka, pro ostřílené nudisty s šusplechem jako jsem já taky žádný problém. Problém je akorát ten, že nevím, jestli taková bude i druhá půlka, která potom padá na dno kaňonu a zase stoupá nahoru. Jestli to bude stejné, bude cesta od vody pořádně rozbitá. Naštěstí po 5km naskakuje v jedné osadě opět asfaltka a ta mne dovede až na druhou stranu kaňonu, kde na náhorních pláních rozkládám stan.

Tak jo,Durmitor je za mnou, sbírám odvahu a vytahuji špunty z uší i s běžícím motorem. První jeden, aby to nebyl šok, ale když nenásleduje žádný rachot, jde ven i druhý. Nic. Motor klape jako obvykle. Asi jsem jej opravil tím několikahodinovým dálničním režimem v otáčkách. Ještě zkontroluji tečící vidlici a taky nic. Motorka zaprášená a všude sucho. Zřejmě nějaká regenerační funce či co.

Zkušenost dne: Problém lze vyřešit i ignorací.

Ta rána v horách! To je nádhera jak nahoře svítí slunce a v údolích se převaluje mlha. Sjíždím na hlavní a pak přes Nikšič dolů ke Kotoru. Najednou jsem na hranici a chtějí doklady ….. Pane doktore, vy jste se zase kochal ….. Taky že jo. Minul jsem odbočku a zajel si jen pár minut cesty. Přes úžinu se nechám převézt trajektem, protože bych se rád podíval do Tivatu, kde jsem byl kdysi vlastně na mém jediném zájezdu s CK. Vojenský dok ze kterého se tehdy táhly po moři olejové skvrny, že jste po koupání ani nepotřebovali krém je pryč, areál koupil Rus a udělal z něj luxusní uzavřený přístav pro miliardáře. Naštěstí pozapomenutá písčitá zátoka zůstala pořád pozapomenutá a tak se tam můžu společně s partou důchodců vykoupat. Doufám, že ještě udrží moč, moře je tu jako sklo. Dal jsem si totiž závazek, že tentokrát už do nějakého moře opravdu vlezu.

Do historického centra Kotoru se mi nechce, když jsem jej viděl už dvakrát, ale z nějakých mě neznámých důvodů kličkuji kolem v zácpě a jdu dovnitř. V zápětí jsou mi důvody jasné. Taková koncentrace hééééreček kolem se jen tak nevidí a tohle se na rozdíl od těch odrbaných zdí nikdy neohledí.

Úzkýma zalamovacíma serpentýnama, kterých je kolem čtyřiceti stoupám nad záliv a v tom kolona. Nechápu jak se sem dostaly dva autobusy. Ty se musely v těch zatáčkách snad zlomit, nebo je projíždět na několikrát. Na jedné rovince se ale jeden šprajcnul při vyhýbání s autem a opřel bok o skálu. Projedu dopředu a fičím do Lovčenu k muzoleu Nieguše.42.39915, 18.8185 Vstup do parku je 2€, což je v pohodě a v horku šlapu ty stovky schodů nahoru. Ještě že jsou převážně v tunelu. Je tu parta germánů na BMW GS. Dochází mi benzín, ale volím delší, hezčí cestu do Cetinje. Posledně jsem tam taky dojížděl na výpary a dojel jsem, tak proč by ne dnes. Cestou dolů dojíždím auta šinoucí se krokem. Někomu po kilometru dojde, že bych jej rád předjel a na vhodném místě uhne, jinému to nedojde ani když má zamlžené zadní okno jak mu na něj dýchám a uhne až po zatroubení, ale dederónovi s Passatem to nedojde ani když má opocený z mého dechu i zátylek a hrozně se pak diví, že jej beru na křižovatce zprava. Má žíla nasranosti co mám na čele už totiž vystoupla na maximum.