Mrtvé moře
Mrtvé moře je pecka. Je jen max. 18km široké a 67km dlouhé, takže na druhé straně zřetelně rozeznáváte domy a voda je nejen pekelně slaná (sůl cca 33%, obyč moře cca 4%), ale má i hořkou přichuť a konzistence je mírně slizká. Potopit se je opravdu nemožné a tak se můžete převalovat na vodě ze zad na břicho a obráceně jako to dělají vydry. Dokonce i postavit se na nohy je lehký problém, neboť dostat nohy pod hladinu vyžaduje malé úsilí. Po oschnutí není kůže vysušená a plná krystalek jak by se dalo čekat, ale pořád je nějak jakoby mastná, tak pro převlečení zpět do civilu se musíte osprchovat ve sladké vodě. Celý tenhle skvělý zážitek kazí jen skluzavky zarostlé v povzdálí, což dokládá, smutný fakt, že hladina za rok klesne o 70cm na momentálních 420m pod mořem. Potkávám Čechy, kteří tu jsou s nějakým polským zájezdem, protože jejich kamarádka je Polka. Jsou z toho přinasraně nešťastní, neboť Poláci jezdí jen od kostela ke kostelu, všude se modlí, čili jim to všude trvá a bohoslužby pořádají i cestou v autobuse. Nic pro ateistického Čecha. Teď je autobus vyvrhnul na pár minut na pláž smýt hříchy a pak zpět do pojízdného svatostánku. Stejně jako vždy všechny ostatní, překvapuje i je má odpověď, že jsem tu naprosto sám, jen s 30L batůžkem, kde mám celý svůj domov spočívající ve spacáku, karimatce a dvou tričkách. Kalhoty mám jen ty na sobě a bundu s mikinou mám střídavě na sobě, nebo v batohu. Další údiv vzbudí má odpověď, že nevím, kde budu dnes v noci spát, protože 17:00 je příliž brzká hodina na to, abych to řešil. Samozřejmě se taky nevyhnu české otázce kolik mne to stálo a když odpovím, že jsem koupil zpáteční letenky za 1500Kč a dalších 1500 utratím zde, čili do 3000Kč za celý výlet se vlezu, tak tazatel má ve tváři výraz, jako by se napil té vody z moře.
Slunce už se chýlí a tak to balím a jdu se podívat na palmové farmy, kde pěstují kokosové ořechy. Na stromech žádné nejsou, protože zrovna kvetou. Nejsou to ale žádné květy, ale jakési krátké koňské ohony vzdáleně se podobající květu kukuřice. Na dvoumístném vozítku Polaris se kolem mne prožene správce a už mne bere do vozítka a veze na čaj mezi ostatní hlídače plantáží. Do čaje tu přidávají ještě nějaké silně aromatické bylinky a chutná to výborně. Na místní jídla mne neužije, ale čaje mají skvělé. Pamatuji si, že nejmladší se jmenoval Sliman a ti dva Muhamad a Muhamed, přičemž jsem po chvilce netušil který je který. Jak tak sedíme a pijeme, naráz se setmělo a já přemýšlím, jak se dostanu na bus, který je v povzdálí a už je docela pozdě. Nač ale řešit věci, když se vyřeší samy. Za chvíli přijíždí Toyotou s modrýma majákama jejich kamarád policajt, který mne hodí zpět na výpadovku, kde jsem dřív stopoval. Super. Sice nemá uniformu, zato má přes rameno hozený obrovský kulomet, který neodkládá ani v autě. Díky absenci uniformy jsem lehce nedůvěřivý, ale ten kulomet je pevnější argument, než uniforma a služební průkaz dohromady. Plynně hovoří rusky, protože je to ruský žid, který sem odešel před dvaceti lety, kdy byli židé v rusku pronásledováni pravoslavnou církví. Ptá se mne, jak jsem se tak daleko od cesty dostal a já pravdivě odpovídám, že jsem si chtěl vyfotit palmové háje, které u nás nemáme. Ty fatagrafíroval? ...Da. No ja pakažu tibja palmy. Tak to to jsem zvědav, co bych tak asi viděl, když je tma jako v pytli, světla svítí jen do země a koruny stromů jsou vidět jen v záblescích modrého majáku, protože palmy mají 10m. V tom však rozsvěcuje halogenová pátrací světla na sřeše osvětlující protější břeh moře a ve tváři má nadšení malého kluka. S díky a s obrovským sebezapřením odmítám, protože bych hrozně rád, ale jezdit v Palestině po lese s kulometem a chlapem bez uniformy uprostřed noci je fakt to poslední, co bych si teď přál. Když se mne zeptá, jak se máme v tom sajuze, první nechápu a pak málem vyprsknu smíchy, protože jsem to nikdy neslyšel a ani mne nikdy podobnost EU s ruským sajuzom nenapadla. Odpovím neutrálně, že je něco lepší a něco horší. Nevím jaký má na to názor a jeho argument u stehna je nevyvratitelný. Konec konců je to i pravda. Teď už jen čekám, až se mne nějaký Amík zeptá jak se máme v tom USE, nebo Dubajec na Spojené Evropské Emiráty. Když mu řeknu, že jsem se rusky učil před 20 lety a nikdy jazyk nepoužil, chválí mou ruštinu. Kdo by si byl ještě nedávno myslel, že se mi v Turecku, Palestině a Bulharsku bude hodit. Ještě mi doporučí, abych stopoval jen auta se žlutou SPZ a ne s bílou, protože žlutí jsou Izraelci a bílí Palestinci.
Tak. Jsem na stejném místě na výpadovce jako před šesti hodinama, akorát teď potřebuji nabrat opačný směr do Jeruzaléma. Pochybuji, že teď nějaký bus pojede a i když jsem částečný blázen, stopovat tady za tmy je moc i na mne. Když nic jiného, tak nepoznám barvu SPZ . Jdu tedy zabivakovat kousek od cesty, abych neslyšel každý úder pístu, ale zase ne moc daleko do pouště, aby mne nerafli šakali, kteří tu prý podle domorodců žijí.