Olivová hora

Olivová hora je plná olivových zahrad a v jedné z nich zradil Jidáš Ježíše. Mimo zahrad se od hradeb na horu táhne i rozsáhý hřbitov, protože z tohoto směru měl, či ještě má přijít mesiáš, který vezme mrtvé sebou do nebe či kam. Omlouvám se za nepřesnosti, jakožto ateista mám mezery, ale vzhledem k tomu, že je to celé jak mládež říká fejk, nemůžete ode mne ani nic jiného čekat. S Piotrem komunikujeme převážně anglicky a když neznám slovíčko cemetery -hřbitov, nahrazuje jej operativně označením graveland – hrobová země? Piotr by chtěl tu olivovou zahradu moc vidět a já bych se taky mrknul, proč ne, ale má to drobnou chybičku. Zahrada není nikde v mapce naznačena a ani Piotrův vševědoucí Lonely Planet není zrovna sdílný. Jdeme horou nahoru až zastavíme na vyhlídce z které je krásně vidět celé staré město a k němu se táhnoucí hřbitov. Děláme fotky a hned se k nám hrne taxikář. Pracně mu vysvětlujeme co je to baťůžkář a když pochopí, že z toho nezaprší, stává se alespoň kamarádem a ukazuje nám staré mince, které byly nalezeny u starého města. Je to částečně jeho koníček a částečně byznys. Jakmile se nějaké mince nabaží, prodá ji se ziskem a koupí novou.

Bloudíme po hoře sem a tam, viděli jsme několik zahrad, ale podle Piotra jsme ještě pořád neviděli tu pravou. Dorazíme k další a já tvrdím, že tahle je zaručeně ta pravá, protože tahle má mříže a do podezdívky zabetonované střepy, ale Piotr mi to bůhví proč nevěří. Jinak je s ním ale zábava. Už půl hodiny se mu snažím vysvětlit co znamená, když je u nás někdo vyčůraný. Nikdy by mne nenapadlo, že je to tak složité. Pomůže až náhoda, kdy se dostaneme ke slovu vyjebat a já jednoduše objasňuji, že vyčůraný je ten, kdo s tím druhým vyjebal. Pod kopcem potkáváme opět stejného taxikáře, ale bez auta a už zdálky se směje a povolává: Taxi? Taxi? Itś free! Jasně, tady free a na kopci, kde je auto už za peníze, co? Neeee! Směje se. Už od prostřed kopce to je za prachy! Sláva. Zahrada je nalezena a šli jsme kolem ní už hned na začátku. Tahle se fakt dost liší. Je krásně upravená a olivovníky jsou evidentně staré několik stovek let. Některé prameny tvrdí, že jsou původní, ale dobře víme, jak na tom křesťané s tou pravdou jsou.

Už se připozdívá a jelikož se naše plány liší, s Piotrem se loučím. Škoda, bylo s ním fajn. Já startuji mapu a chytám směr nejbližší stanice autobusu 216, což je asi hodinka cesty. Potřebuji koupit nějaké potraviny a tak zalezu do obchodu. Prodavač anglicky neumí a volá vysmátého majitele. Ukazuji, na prázdnou petku, že chci vodu, protože 2l v obchodě nemůžu nalézt a on mne vede dozadu, abych si prý načepoval kolik chci. Já jsem chtěl sice koupit, ale nevadí. Tím líp. Pak se ptám, kde tu můžu koupit chleba, protože tady ho mají většinou jen ve specializovaných pekárnách. On prý chleba nevede, ale má prý čerstvý, tak mne podaruje. Koupím si alespoň Kolu, abych udělal nějakou útratu a pan majitel září jako sluníčko. Asi mne měl za nějakého poustevníka a vylepšil si tak karmu či co. Vylezu ven z obchodu, udělám pár kroků, někdo zatroubí a už zase slyším vysmáté Taxi? Taxi? Tentokrát má naš kamarád rito naloženo, což mu ale nebrání jet pár metrů se mnou a prohodit opět pár slov.

Na zastávce 216 zjišťuji, že mi pozvolna docházejí peníze. Pokud dojedu k Mrtvému moři a zpět do Jeruzaléma, dostanu se pravděpodobně pod částku 64 šekelů, což je částka za shared taxi na letiště. V případě, že by nefungovala karta, byl bych nahraný a neměl se jak dostat k letadlu, které bych nerad zmeškal. Ptám se tedy pána na zastávce, kde je nejbližší automat. Pán neví, protože je to doktor, který v Jeruzalémě jen pracuje, ale jinak bydlí v Gaze. A prý jestli vím, kde je Gaza. Odpovídám, že celý svět bohužel ví kde je Gaza, což souhlasně s provinilým výrazem odkýve. No nic. Navigace říká, že bankomat je kilometr, což není žádná sláva, ale ujde to. Cestou nacházím opuštěný olivový sad, tak upouštím od přesunu do Mitzpe Yeriho a po výběru peněz tu bivakuji.