Den 2

Ráno je mokro a pod mrakem. Krásnými serpentýnami se jedu do nitra hor. Z minulé návštěvy vím, že s rychlostí si tu nikdo hlavu neláme a 70km/hod v obci je slušnost. V jedné zapadlé vesničce na mne ale bliká auto, tak uberu … a co myslíte? Měl ho tam. Dojedu až do Bozovici a odtud se vydávám boční cestou, která se v zápětí mění na šotolinu do Rovenska, což je jedna z českých vesniček zde v Banátu. Překvapuje mne, že jsou zde české nápisy a stavím před místním úřadem, abych něco zakousl. Po návsi jde shrbená babička jako z pohádky a tak zkusím říct dobrý den, ubrousek prostři se by se hodil, pečivo dochází. Bez okolků česky odpoví, ale o ubrousku si můžu nechat jen zdát. Jinak je v celé vísce jak vymeteno.

vyrážím směr na Gernik. Kousek za obci končí asfalt a začíná opět šotolina. Pak mizí i ta a nahrazuje ji pěkná cesta z rostlého pískovce. Ujedu pár km a spustí se liják. Na cestě se objevují potoky, pak po nich koryta. Cesta se pořád zhoršuje. Už neprší, z nebe padají souvislé provazy vody a kolem bijou blesky. Jdu se schovat do nějaké rozpadlé chalupy, abych tu přečkal alespoň to nejhorší. Začínám mít trochu obavy. Cesty zpět není, sjel jsem několik sjezdů, které je po tomhle počasií bez šance vyjet zpět. Všude tečou proudy vody a berou sebou vše co jim stojí v cestě a bohužel i části cesty. Trochu povolilo, tak sedám na motorku a probíjím se dál. Dojedu až před rozvodněný potok, kterým teče kalný proud vody. Nevidím kolik tam je hloubka, ale pokud zastavím, už se z té doliny nevyhrabu. Prohučel jsem tím, voda mi vletěla všude kde ještě nebyla, ale jsem zdárně na druhé straně. Radost je však předčasná. Za potokem se povrch jako mávnutím proutku proměnil v jíl. V rozmoklý jíl, který je jako mýdlo a po pár krocích nemůžete zvednonut nohu jak je olepená blátem. Stojím pod loukou a když jsem se pokoušel rozjet, ustřelilo mi zadní kolo a když jsem došlápl, ujela na blátě i noha a motorka decentně lehla. V pohodě, je lehká, sám ji zvednu. No jo, jenže kola se nemají o co zapřít a když zaberu, motorka jen uhýbá. Musím tahat více nahoru. Po vysilujícím boji mmotorka stojí na svých pod loukou a mě se třepou ruce vysílením. Co teď? Můžu si buď sednout a v tom dešti čekat na soudnou hodinu, nebo začít brečet, což by v tom dešti taky žádný význam nemělo, nebo něco podniknout. Jo, jdu se najíst, to dělám vždy když nevím kudy kam.

Když se dostanu přes ty koleje plné bláta na druhou stranu, tak bych se po té louce možná dostal nahoru. Tráva tak neklouže jako to rozmoklé bláto. Jenže jak? S motorkou nehnu , sotva tu chodím a jsem jako na ledě. Sbírám kusy větví, kamení a všeho možného. Po půl hodině je přejezd na louku jakš takš zpevněn, nasedám a opatrně se zkouším rozjet. Na poněkolikáté se mi to daří a i když mám třikrát namále, pořád držím plyn, protože jak zastavím, skončil jsem. Sláva, po dalším boji jsem se dostal na rovinku. Pořád musím odpočívat. Ten boj s blátem a motorkou je vysilující. Co by za sucha bylo příjemnou offroadovou vložkou, je v tomto počasí boj o život. Pořád leje, ale nevnímám to, jsem durch. Co nepromoklo z venku, to je propocené zevnitř. Po rovince se ale jet taky nedá. I tady valí voda a bláto se na vše lepí. Bojuju a pádluju v korytu, až jsem se dostal na konec a další stoupání je kameníté. Sláva. Mám radost, že jsem se nenechal zlomit. Když po odpočinku udržím řídítka, jdu na to. Tancuju kamením a i když to jde obtížně, je to pořád lepší než bláto. Už jsem kousek od cíle, to nějak doklepu. Za zatáčkou ale kameny končí a já mám motorku komplet obalenou blátem a další prudké zatáčkovité stopupání je taky v rozmoklém blátě. Tak tady je konečná. Posledních 300m jsem bojoval ze všech sil 3 hodiny a sotva stojím na nohou. Pořád leje a já tu visím promoklý a vysílený kdesi v Karpatech 3km od Gerniku.

Není na co čekat, je třeba jednat než bude tma. Jdu se podívat jak to pokračuje dál a vidím, že je to bez šance. Voda vymlela obrovská koryta, někde je naplaveno několik desítek cm jílu , prostě katastrofa, která by byla ořech i pro lehkou krosku. Našel jsem jakési stavení a jdu k němu. Je to polorozpadlá chýš a v ní bydlí mladý pár s ročním dítětem. Kolem domu je všude bláto a nemálo ho mají nataháno i uvnitř. Všichni jsou hrozně špinaví a žijou tu jako zvířata. Domlouváme se rukama nohama, že dosmýkáme motorku k němu a pak mi ukáže zkratku do Gerniku. Bez šance. S motorkou jsme nepohli ani dva a stěží se nám ji podařilo dostat na kraj cesty. Zůstane tady zapadlá v blátě. Já beru nejdůležitější věci a s mým průvodcem vyrážím na Gernik. Přejdeme kopec, jenže údolí, které máme překročit je v podstatě řekou. Musíme to celé obejít. Stěží s ním držím krok, melu z posledního a směju se jen napůl z počínajícího šílenství a napůl z představy jak si to tu mastím po horách s třemi igelitkami. Asi po hodině chůze mne na rozcestí opouští a ukazuje, že tahle cesta mne dovede až do Gerniku. Potřepeme si rukama a já pokračuju v křížové cestě. Původně to byl prý kilometr, ale s tou záplavou se to protáhlo. Několikrát musím zastavit a odpočívat. Zdá se mi, že jdu už několik hodin a Gernik pořád nikde. Na jednom kopci už jej v údolí vidím a značně se mi uleví.

Ve vesnici je spoušť. Z horního konce voda nahrnula do vsi plno štěrku a kamení, některé domy to taky vyplavilo a celá vesnice je mrtvá. Za jednou bránou slyším hlasy a ptám se na ubytování. Dobrou češtinou mi paní ukazuje dva domy. V prvním mi neotevírají i když slyším hlasy, které vždy po zaklepání ztichnou a v druhém domě mi otevírá stařenka s tím, že je sama a že mne ubytovat nemůže, protože mladí jsou pryč. Projíždí Fábia s českou SPZ a tak ji zastavuji, abych se zeptal kde jsou ubytovaní. Jsou to místní kluci a tak mne naloží a dovezou až před dveře jednoho domu, kde už konečně nacházím střechu nad hlavou. Okamžitě ze sebe shazuji vše mokré a na chvíli skočím do peřin, abych si odpočinul. Vyšlo to akorát, začíná se stmívat. Když mne nakrmí, dávám se do řeči s panem domácím Františkem. Potřebuji si odskočit a je to prý tam za tím traktorem vpravo. Jasně, na hnoji, jak jinak, ale polstrované prkýnko vidím poprvé v životě. Chvíli debatíme, ale jdu brzy spát, jsem utahaný a zítra mne čeká další rébus jak motorku dostat z lesa.