Ajanta, Ellora
V Aurengabadu zjišťuji, že po druhé hodině už žádný autobus do 30km vzdálené Ellory nejede. Na řadu tedy přichází Ajanta. Nabouralo mi to plány, protože jsem měl naplánované hezké kolečko Lonar – Ellora – Ajanta. Teď budu muset jezdit hvězdicově a najedu tak mnohem více km. Ajanta je asi 100km daleko, tak se místním busem pořádně natřesu. Alespoň, že to jede přímo.
Po dvou a půl hodinách mne autobus vyhazuje na nějakém rozcestí a hned se na mne vrhají tukaři. Nevím kam mne chtějí vézt, když areál je vzdálen pár metrů. Uvnitř pak k jeskyním musíte jet ještě 4km místním busem. U samotných jeskyní je opět jen pár Indů a jinak prázdno, za to se všichni chtějí fotit a dávají mi do náruče i malé děti. Potkávám německý pár ve středních letech a blonďatá Hilda neudělá bez fotky více jak dvacet kroků. O kráse německých žen víme v Česku své a celkem se těm Indům divím. Ještě se ptám, kde jsou ubytovaní, protože dnes to budu muset řešit a oni mi říkají, že hned u areálu je fajn čistý a levný hotel. Nocleh je jen za 1500kč. Aha, děkuji. .....To je má týdenní útrata včetně vstupů do památek a veškeré dopravy busy.
Ajanta je soubor jak jinak než posvátných, ručně tesaných jeskynní v zákrutě skalního masivu.Vždy je jen více či méně upravené průčelí a uvnitř jsou místy opravdu veliké sály, kde to vypadá jako v jiných chrámech. Sloupy, postavy božstev a různé symboly. Slunce už je nízko a vrhá na skály krásně měkké světlo, což je krásně vykresluje.
Vracím se zpět na rozcestí a musím chytnout spoj zpět. Nevím jestli ještě něco pojede, něco jako jízdní řády tu neexistuje, když neexistují ani zastávky. Za pár minut ale fičí kolem nějaký bus, tak si jej stopnu a opravdu jede kam potřebuji. V Aurengabadu jsem za tmy kolem deváté večer. Nechávám se ulovit taxikářem, který mne zdarma dohodí na blízký hotel. Cena 150kč je vyšší, než bych byl ochoten dát za plesnivý hnusný pokoj, ale jsem tak utahaný, že je mi to fuk. Taxikář se ze mne ještě snaží vytáhnout peníze za dopravu, ale tak utahaný ještě nejsem, abych si nepamatoval, že říkal, že to je zdarma. Provizi dostane od hoteliéra.
Ráno chci z toho hnusu vypadnout co nejdříve a tak přijedu do Ellory mezi prvními. V podstatě se jedná o to samé jako v nedaleké Ajantě, ale vše je větší a honosnější. Zlatým hřebem je pak templ vytesaný z jednoho kusu skály. Prostě ze skalnatého břehu odtesali vše, co nevypadalo jako templ a tak vznikla nádherná stavba zasazená v krajině. Je tu ještě nějaký podobný menší templ a pak spousta tesaných jeskyní podobných těm v Ajantě od menších až po obrovské. Celkem je jich kolem čtyřicítky Opravdu monumentální dílo. Mezi jednotlivými jeskyněmi jezdí mikrobusy, nebo tukaři a já jsem jediný, který jde po zarostlém chodníčku pro pěší. Jak jsem psal. Indové neudělají pěšky ani krok, přitom je to příjemná procházka krásným prostředím.
Cestou vidím těžení hlíny z malé vypuštěné přehrady, která byla asi už zanesená. Nečekejte žádné bagry a náklaďáky. Nečekejte ani chlapy s kolečkama jak vozí hlínu. Nakopaná hlína se transportuje pomocí živého dopravníkového pásu, který tvoří ženy. Nakopanou hlínu jim naloží do škopku, žena v pestrobarevném sárí si pak škopek šoupne na kroužek na hlavě a nese jej na hromadu. Funguje to jako v mraveništi. Jeden proud tam, druhý ven. Na hrubé práce jsou v Indii používány často. Stejně jsem viděl nosit na stavbách cihly, vodu, písek.... prostě na co si vzpomenete.
Jedu zase spět do Aurengabadu a přehodnocuji plán. Původně jsem se měl mým okruhem vrátit zpět do Jalgaone a odtud jet vlakem do Suratu, ale to je 150km. Navíc mám oproti plánu den náskok, musel bych ho nějak utratit a přitom na mne čeká v Suratu kamarád Amar. Stornuji tedy jízdenku a kupuji noční sleeper bus přímo do Suratu. Bude to zase nová zkušenost. Tímhle jsem ještě nejel. Zavírám se do krabice 1800 x 60cm a jsem šťastný, že mám soukromí. Už mi ty neustálé davy hledících lidi začaly trochu vadit.