Úvod

Den D je tady, já jako obvykle nestíhám a sbaleno mám během pár minut. Co si taky brát sebou na měsíc pobytu více než spacák, karimatku, hamaku, moskytiéru, tři trička, jedny kalhoty, kraťasy a mikinu. Přibalím ještě foťák, plno nabíječek a navrch nějaké to jídlo, protože mám z Indického silné obavy. Po převážení jsem na obvyklých 8kg, což se dá pohodlně nosit celý den.

Opouštím domov v mikině a s módníma tlustýma ponožkama v sandálech, zatímco venku je zbytek sněhu co napadnul včera a teplota kolem + 2. Zase mám ten zvláští smíšený pocit obav z neznáma a zvědavosti. Poprvé jedu do Prahy Regiojetem a je to opravdu o level jinde než České dráhy, už jen proto, že sedím v kupé sám s hezkou baletkou Ostravského divadla. Je to zvláštní povolání. Celoživotní dřina pro desetiletou kariéru. Baletí důchod je prý kolem 35 let. Ochotně povídá o baletění, tak než by jste řekli „grándplié“ jsme v Praze. V metru je kolem půlnoci jen pár lidí, ale za to všichni hledí na mé zateplené sandály. To ještě netuším, že je to jen slabá příprava na voyeuerství co mne čeká v Indii.

Do Indie letím Airbusem A380, což je největší dopravní letoun na světě se dvěmi palubami po celé délce, rozpětím 80m a s 800lidmi na palubě. Přisedá si Boris Becker za mlada. Němec jak poleno, ale je s ním zábava, tak si povídáme skoro celou cestu. Je trochu blázen. Nikdy necestoval a jako první trip zvolil sólo cestu do Indie. Ale jakožto bohatý dojčlanďák se ze všeho může vysekat penězi, tak to taková hrůza taky nebude. Ještě poslední přestup v Dílí a už jsem na letišti v Jaipuru.