Jaipur konec
Poslední noc se mi zdál hrozný sen. Byl jsem v paneláku a venku foukal obrovský vítr. Lomcovalo to s celým panelákem, nakláněl se na všechny strany a třásl se. Když už to vypadalo, že spadne, probral jsem se a jak spím ve vlaku na tom horním lehátku, tak díky extrémně křivým kolejím to se mnou háže ze strany na stranu. No hlavně, že to není panelák.
Tak jsem zpět ve výchozím bodě. Taky tu mám na dva dny gauč, ale hned po příjezdu hledám nějaký spoj do Abhaneri. Vlak tam nejede a přímý autobus taky ne, tak musím do přilehlé vesnice a odtud pak něco chytnout, protože Abhaneri je ještě kolem 10km daleko. Když vylezu z autobusu, chytají mne různí tukaři, taxikáři i cestovky. Jsem tu jediný turista. Před nosem ale zastaví dva chlápci na motorce a jestli pý jedu do Abhaneri, tak si mám nastoupit. Jedeme tedy ve třech rychlostí, že bych vedle mohl běžet, nicméně je to zážitek. V cíli se pak na mne dlouze podívají a já vím, že chtějí nějaké peníze. Dávám mu za sdílenou dopravu dvacet kč a jsme si kvit.
Vstup do památky je zdarma, ale při odchodu vás poprosí o podpis do památeční knihy a nějaké dobrovolné vstupné. Je to jen studna obehnaná podloubím, ale jaká studna! Je to obrovský hluboký trychtýř a dolů vedou v jednotlivých terasách po celém obvodu tisíce schodů. Je to opravdu nádhera, vše je krásně zachovalé. Opět jsem tu sám a pak přijela hrstka německých důchodců. Po prohlídce řeším opět dopravu zpět na hlavní a volím osvědčenou metodu. Vydám se pěšky a ono se něco vyvrbí. Zkusím stopa, pořád kolem něco jezdí. Jak vidím první motorku, mávnu a klučina zastaví. Ptám se, jestli jede tam kam já a za kolik mne tam hodí. Cítí příležitost a střílí 35kč. To je na to, že tam stejně jede moc a jdu dál. Po třech krocích ale nabízí dvacku a já nasedám.
V Jaipuru volám mému couchsurferovi, že jej čekám na autobusáku, protože jsme byli domluveni, že mne vyzvedne, ale teď říká, jestli bych nemohl dojet k Central trade parku. Sakra. Jsou to skleněné budovy kolem kterých jsem přijížděl a je to úplně na opačné straně města. Už je tradicí, že se za mnou táhnou otravní tukaři, ale jak uvidím bus, okamžitě mávám a křičím dovnitř Central trejd park. Dá mi poměrně velkou práci vysvětlit, že nechci central train a musím jim to napsat na mobilu, neboť T a D nebyli schopni rozlišit. Jasně, kousek Tě svezem a pak musíš přestoupit. Po pár zastávkách mne přesadí na sedmičku a už stojím v parku. Cestovat místní dopravou je tu tak snadné. Nečekejte ovšem autobusy jako u nás. Jsou to dobrých dvacet či více let staré polorozpadlé mikrobusy značky TATA, nasazované denně v indickém provozu a podle toho taky vypadají.
Čekají mne kluci studující architekturu a berou mne do studentského domku, kde mají pronajaté nějaké pokoje. Samozřejmě je s tím spjat studentský pořádek, ale kluci jsou fajn a berou mne na večerní projížďku městem. Super. Druhý den se dopoledne vyrážíme podívat na pevnost, ale dovnitř nejdu a to ze dvou důvodů. Bikaner to nepřekoná a už mám v peněžence jen pár posledních rupek.
Vyšlo to skvěle. Ještě dáme nějaké to jídlo a věc na kterou jsem se celou dobu těšil, ale schovával jsem si to až před odjezdem, kdyby mne to pořádně prohnalo. Je to vylisovaná šťáva z cukrové třtiny, kterou lisují na každém rohu. Hygiena je ovšem opravdu špatná, ale vyzkoušet to musím. Je to výborné. Vymáčkne se do toho ještě trošku citrónu a špetka soli a je to to nejlepší co jsem tu pil. S masala kolou se to nedá srovnat. Nicméně masala je všude kolem a když jsem si u kluků půjčil zubní pastu, vylezla z tuby hnědá hmota s příchutí masala. Chutnalo to divně.
Odpoledne už fičím na letadlo a tradá domů. Bez problému zvládám všechny přestupy včetně autobusů, metra a vlaku, tak za 24 hodin jsem doma.
A jak to shrnonut? Zase mám navíc jednu zemi do které bych se chtěl podívat ještě jednou. Je to opravdu totálně jiná kultura, kterou musíte přijmout tak jak je. I s tou špínou, odpadky, zvyklostmi a podvodníky. Tohle je prostě Indie a bojovat s tím by bylo jako bojovat v Benátkách s kanály. Cestou zpět jsem potkal manželé a ti říkali bylo to hrozné a nikdy více. Všude bordel a pořád jsme jen lítali. … nepochopili.