Balkánem do Asie Den 13

Ráno motorka s novou jednotkou konečně bublá. Regl dává 14V jak má, ale já mu nevěřím. Nicméně žádný po ruce není , tak je rozhodnuto, že pojedu s ním a občas to zkontroluji. Kupuji si multimetr, připojuji ho na tvrdo k baterii a budík lepící páskou na nádrž. Na staré Jawě to mám doma stejně, jen originál. S Georgiem a všemi ostatními se rozloučím pomalu se slzou v oku. Tihle lidé pro mne udělali tolik, že se to nedá popsat a ani nijak oplatit. Georgij si nevzal ani korunu a Konstantin, který na tom strávil jeden a půl dne a provolal spoustu telefonátů si vzal za práci spíše symbolickou částku.

Vyrážím vstříc domovu, ale za městem vyletí regl na 18V. Dojel jsem. Vracím se zpět ke Konstantinovi, ale ten tam už není. Automechanici vedle v dílně mi na něj dávají telefon, ale není dostupný. Georgiovi volat nechci. Dobře vím, že třetí den ryba smrdí a už tak pro mne udělal více než dost. Jenže Konstantin je stále mimo signál a s každým okamžikem klesá možnost koupit regl pokud se nějaký ve městě nachází, protože je pátek a blíží se pátá hodina. Pokud se nebude jednat, zůstanu tu trčet další dva dny, protože bude víkend a nic nefunguje. Nedá se nic dělat. Volám Georgiovi a připadá mi, že je rád, že to není OK a budu u něj další den. Samozřejmě dodává, že zase u něj můžu přespat. Nemůže ale teď pro mne nic udělat, protože odjel s Jelenou na výlet a vrátí se až večer.

Atanas je ale doma a dovede mne do motorkářského obchodu kde koupili baterii. Prodavač se mne dlouze vyptává jak vím, že je to reglem a jak vím kolik dává a jak vím kolik tam má být. Po půl hodině a nějakých jeho telefonátech napíše na papír14V, což vím, že to je dobíjecí proud a několikrát jsem mu to říkal. K tomu dodá, že regl nemá a pokud jej objedná, bude tu do 2 týdnů. Super, ale proč to neřekl rovnou. Daří se mi dovolat Konstantinovi a zítra ráno to pořešíme, teď je mimo město. Jdu s Atanasem domů a pouštíme si na střídačku z Youtube songy které se nám líbí. Atanas na mne vybalí, že má problém s holkama, protože ho žádná nechce. Je mu 20, ještě žádnou neměl a to Georgij o něm několikrát tvrdil, že má Atanas big snake! Máte štěstí, že jdu kolem, říkají, že jsem odborník. Atanas má jasnou diagnózu. Hodný kluk. Každá holka říká, že chce hodného, ale ve skutečnosti je přitahují ti hajzlíci a rebelové. Popíšu mu detailně jak se holky k němu chovají a on je překvapen jak to vím, když mi to neříkal. Recept je jednoduchý. Musíš být sebevědomá osobnost, aby viděly, že jsi chlap, mluvit rozhodným hlasem a v žádném případě nedolézat. Ty roky navíc někdy nejsou úplně k zahození pomyslím si. No snad to dokáže alespoň zahrát.

Je po deváté a Georgij se vrací z výletu. Jakmile mne uvidí zase se mu rozzáří ty jeho oči, směje se od ucha k uchu a je rád, že spolu strávíme další čas. Po půl hodině se ale vrátí do Atanasova pokoje, oči má vyhaslé a tváře mu visí k zemi. Vypadá starší o deset let. Vyhýbá se mi pohledem a nakonec z něj vypadne co jsem očekával a čemu jsem chtěl původně předejít. Jelena jede brzy ráno do Sofie a NUTNĚ se potřebuje zrovna v kuchyni, kde jsem dvě noci spal namalovat. Georgij se propadá hanbou a sděluje, že z tohoto důvodu u nich nemůžu spát, ale že mi zaplatí hotel. Tak tohle už ne. To je přes můj limit. Přijmu pomoc, která lidi stojí nějaké jejich úsilí, přijmu i jídlo o kterém vím, že je nestojí velké peníze, ale aby za mne někdo platil hotel v Burgasu, což je turistické centrum a noc zde nestojí pár šupů, to už je za čarou. Zvlášť když si jej můžu zaplatit sám. Snažím se Georgiovi vysvětlit, že to nejde, že filozofií mojí cesty je svobodně cestovat nezávisle na hotelech a to dobrovolně čistě na základě mého rozhodnutí. Gčkhanův hotel byl výjimka, protože vím, že by mu bylo líto, kdybych jeho nabídku odmítl a že ho můj nocleh nic nestál. Georgij pro mne cizího člověka za ty dva dny udělal víc, než by udělala většina lidí u mne doma. Bylo mi ho líto. Dostal čouda od Jeleny s rozkazem vyhodit mne v deset večer na ulici. Co taky čekat od člověka, který prodává nadhodnocené vysavače za desetitisíce a není mu to blbé. Taky jsem se cítil trapně, ale ne moc. Nebyla to moje chyba že jsem Georgijovi zavolal, nebyla to jeho chyba že mne upřímně opět pozval domů. Oba víme, že je to vrtoch Jeleny, který ani jeden z nás nepochopí. Nájem je stejný jestli tam spí tři nebo pět lidí a šlo o devět hodin pod střechou po které se o mne nemuseli nijak starat. Po půl hodině se mi daří smutného Georgie přesvědčit, aby mne s karimatkou a spacákem pustil do města a já už se o sebe postarám. Dělám to tak každou noc. Letmý úsměv na tváři mu vykouzlí až má parodie na známé přísloví Člověk míní, bůh mění. Zadívám se na něj a říkám: Georgii, člověk míní, žena mění. Jednak ho to pobavilo a jednak jsem jej decentně ujistil, že vím, že to není z jeho hlavy. Najít zastrčený kout v přilehlém parku nebyl problém.