Balkánem do Asie Den 16 a závěr

Skoro celou cestu Slovenskem prší, ale je mi to fuk. Za pár hodin jsem doma v teplé sprše. Beru benzín a ptám se anglicky obsluhy, jestli můžu platit kartou. Dva týdny jsem nemluvil Česky a zapomínám, že mi zde rozumí.

Tak už jen z Bytče přes kopečky a jsem doma. Nemůžu se dočkat a na rovince v obci předjíždím štrůdl aut osmdesátkou přes plnou, protože v serpentýnách je pak budu předjíždět těžko. Předemnou zůstalo jen jedno. V ten moment uvidím žluté vesty a stojan s měřičem rychlosti. Jsem v háji, tohle je na papíry a to mám domů 60km. Policajt už šermuje plácačkou na všechny strany a chvílemi se dívá na auto předemnou, chvílemi na mne. Zastavujeme oba. První se vrhá na auto a bere si od něj papíry, které podává dalšímu. Pak jde za mnou a už slyším: Pán vodič … ale jeho hlas nezní nijak škrobeně. Toto (drží plácačku rovně) znamená stát a toto (kýve z vrchu dolů) znamená zpomalit! Být ženská, tak mu dám pusu. Nakopnu motor a za chvilku jsem doma.

Závěr

Tak tohle je ten Balkán, kde vás jistojistě zabijou, okradou, nebo znásilní, případně všechno dohromady a v libovolném pořadí. Všem těm zabijákům o kterých jsem psal jsem musel poslat SMS, nebo email, že jsem dorazil v pořádku domů, protože měli o mne starost. Mnohokrát jsem se na své cestě za sebe a naši civilizaci styděl a několikrát jsem si nebyl jist, jestli bych pro cizího člověka dokázal udělat to, co mnozí dělali pro mne i když mne viděli pár minut. Někomu možná připadá, že se výlet moc nepovedl, když občas pršelo a musel jsem řešit tolik technických problémů, ale ty problémy mne zavedly ke skvělým lidem a umožnily mi poznat kraj a kulturu ve své pravé tváři a ne jak ji líčí senzacechtivá média. Jestli chcete poznat jak žijete, vydejte se na podobnou cestu, ale pospěšte si. Západní Evropa jde na Balkán mílovými kroky a za pár let to bude všechno jedna Eurokultura.

Na závěr zde chci poděkovat všem, co pro mne na mé cestě něco udělali a zvláště Georgiovi.