Balkánem Úvod

Proháněl jsem se na motorce po pláži i v horách na sněhu, spal u cizích lidí a 3x měl nepojízdné moto včetně shořené CDI. Takže pokud chcete cestovat se mnou, poznávat cizí země a lidi , udělejte si chvilku a pohodlně se usaďte.

Minulé léto jsem se na Balatonu díval na hvězdy a říkám, kamarádovi: Příští rok jedu omrknout Asii, jedeš se mnou? On: Já nemám motorku, ani papíry. Já: Já taky nemám motorku. On: Tak jo, jedu. Já: Tak sraz první týden v září ráno na Shellce … a bylo domluveno. Asi zrovna nějaká hvězda padala, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že na podzim mi stojí v garáži nablýskané Svčko, kamarád udělal papíry a doma mu přistála Suzuki GS 500. Každým dnem stříhám metr jako na vojně, ale pár týdnů před odjezdem si kamarád opatřil modrou knížku a tak jedu sám. Nevadí mi to, počítal jsem s tím, protože z vlastní zkušenosti vím, že z počátečních nadšených účastníků jakékoliv akce vždy tak 70% odpadne když příjde na věc. Jelikož jsme byli dva, odpadlo pouze 50%. To je statisticky hodně nadprůměrná hodnota, tak hned v úvodu se cesta začala vyvíjet slibně.

Svařil jsem nosič, zakoupil starší kufry za pár korun a když jsem to pověsil na motorku, začalo mi vrtat hlavou čím to naplním? Jsem totiž ten typ, který když maminka zabalila na tábor, vrátil se s neporušeným obsahem batohu tak, jak odjel. Jen pyžamo jsem před návratem trochu pomuchlal, aby údiv nad šetrností nepřešel v zlobu nad mou zdechlostí. Poslední týden jsem nemyslel na nic jiného a tak jsem začal psát seznam věcí, protože při balení si na nic nevzpomenu. Když se pak podívám na seznam po týdnu, začínám naopak uvažovat kam to dám. Nakonec to není tak strašné a zbývá mi volný boční kufr, tak do něj dám spacák, abych nejel s prázdným.